colours of ostrava 2004 (2 v 1) colours of ostrava 2004 doživotní vítěz události roku ankety ostravský klub roku - colours of ostrava, se letos přesunul ze stodolní na slezsko-ostravský hrad (se zachováním působnosti také na černé louce). s menším zpožděním vám z něj přinášíme dvojreport. colours of ostrava stává se rok od roku zajímavější, prestižnější a známější záležitostí nejen v okolí ostravy, ale i v celé republice, ne-li v blízkém zahraničí. letošní ročník se rozšířil na 3 dny a změnil teritorium, jak je jistě známo. zda to festivalu prospělo nechám na hodnocení jiných, mohu ale potvrdit, že v mém pohledu očí to tu ubralo, tady zase přidalo. celková přehršle kapel a interpretů rozrostla se na numero ztěží postihnutelné, tudíž se v mém příspěvku zaměřím pouze na procentuélně zcela mizivý výřez toho, co se událo. pátek
scéna spektrum nabídla večer dvě hvězdy z česka. první z nich byla monkey business. abych pravdu řekl, moc jsem od koncertu neočekával, nicméně zde se opět projevuje má definice, popsaná výše, nýbrž znegovaná - neboli čím dál a čím méně se na něco člověk těší, o to lepší to pak je. a bylo. monkey business byli výteční a líbili se mi velice. klobouk dolů před zvukaři a pohodou, která vládla jak na pódiu, tak v hledišti. seskupení khoiba jsem viděl a slyšel poprvé. tito pražáci s výtečnou zpěvačkou emou brabcovou se představili ve stanu algida. ač mne nová hudební vlna těchto a jim podobných kapel nezasáhla, mohu směle konstatovat, že to je chyba. khoiba představila esoterický pop, solidně znějící i v těchto stanových podmínkách. nejen vedle mne stojící lenka dusilová se pohupovala ve snivých vlnách. fakt super. vše krásně vycházelo, že po přesunu do podhradí člověk shlédl i poslední hvězdu dne, a to tata bojs. v důsledku nově vydané desky nanoalbum bych řekl, že přitvrdili. koncert měl spád, mardošovy průpovídky někoho štvaly, jiní se jimi zase bavili, prostě kdo je zná, ví oč jde a čeho se může dočkat. klárka nemravová jako stálý host podtrhla perfektní show, uzavírající páteční spektrum stage. nutno podotknout, že počasí se toho dne vyvedlo a já v kraťasech oblékal mikinu až někdy během vystoupení hanspauláků. na cestě domů jsem ještě shlédl jedinečnou a osobitou vladivojnu s kapelou banana, kteří pokřtili s účastí lenky dusilové svou novou desku. sobota
oproti včerejšku začínala být zima a všichni byli asi zvědaví na hlavní hvězdy. jako první vystoupila na spektru natacha atlas. její tvorbu bohužel neznám a ani transglobal underground jsem nikdy neposlouchal. nechci říci, že jsem byl zklamán, ale nevěděl jsem co od vystoupení čekat a možná jsem se ani ničeho nedočkal. těžko říci. unavené tělo bylo taky proti, tak jsem zbytek sledoval z povzdálí a možná tím přišel o něco z toho, na co jsem tak čekal. moje chyba. rachid taha byl taktéž tahákem festivalu a myslím si, že tento večer oslnil více, než natacha. dokázal publikum pořádně roztancovat, komunikoval s ním a jeho hlášky typu "ruce nachóru" apod., které četl z archu nespočetně napsaných českých frází, byly obdivuhodné. ztechnovatizovaný (ve smyslu hudebního stylu) závěr jeho arabských písní byl už sice na mne moc, ale posluchačstvo to bralo s povděkem. při cestě domů na černé louce duněly bubny a zněly didgeridoo v podání evolution deja vu, což byl velmi stylový závěr studeného dne. neděle
colours of ostrava 2004 je již minulostí. nebudu dělat závěry a doslovy, ty si udělají všichni kdo tam byli. kdo tam nebyl, ten stejně nebude mít ponětí co uzavírám a doslovuji. jedno je jasné, kouzlo-stodolní festival ztratil, jiné-hradní zase získal. je tomu asi dobře.
třetí ročník velkolepého ostravského festivalu byl rozprostřen na sedmi scénách, během tří dnů jeho konání vystoupilo více než devadesát českých i zahraničních umělců - kapel a dj´s. a věřte - bylo nač koukat. pátek
na malé klubové scéně (marley- černá louka) pak vystoupila pražská lidově-rocková zběsilá kapela pod černý vrch tvořená triem houslistů, basou a bicími. jejich koncert byl velmi živelný, příjemně působila lidová melodika ve spojení s rockovými a punkovými rytmy, rovněž projev zpěváka "šolicha" byl vstřícný a k hudbě pčv tak akorát pásnul. krátce po setmění nastoupili na hlavním pódiu černé louky běloruští ur´ia představující spojení klasické soudobé rockové hudby a běloruské lidové muziky. koncert, zajímavý spíše vizuálně než hudebně, stavěl na netradičním projevu a vzezření dvojice vokalistek a samotného guru kapely - yuri france vydronaka. sobota
na slezsko-ostravském hradě v těsném sledu započala své vystoupení polská kapela stonehenge - již dle názvu odvar z keltské muziky, ovšem kořeněné slovanskými rytmy a hudebními nápady. kapelu tvoří šestice hudebníků, v jejich muzice se objevuje množství hudebních nástrojů, od perkusí, přes mandolínu a benjo po akordeon a skotské dudy. nutno podotknouti, že z kapel podobného ražení (heaven´s shore, carrantuohill...) byli na colours of ostrava stonehange jednoznačně nejlepší. mezi další z účinkujících festivalu které je nutno zmínit patří haydamaky - zběsilá ukrajinská muzika s prvky rocku, hc a ska, podaná s tradiční ruskou rázovitostí a energií. charismatický zpěvák olexandr yarmola dokázal společně se svou kapelou, tvořenou akordeonem, trombonem a dalšími více-méně tradičními nástroji roztančit předlouhý zástup diváků. na hlavní scéně v podhradí dále vystoupili croft no. five - svižná muzika doplněná hlasem flétny a akordeonem, dodávajícími hudbě typicky skotský nádech. kapela hraje pouze instrumentálně, avšak zpěv této výtečné skotské kapele nikterak neschází. poklidnější muziku pak obstarala francouzská dvojice duoud hrající na arabské loutny za toprovodu všelikých elektronických rytmů a samplů. hradní nádvoří však dokázali spolehlivě zaplnit a svou netradiční hudbou tak zaujmout velké množství diváků. elliot murphy & band, partička postarších hudebníků z francie a usa, zahráli na hlavním pódiu v podhradí výtečný folk-rockový koncert, zatímco na hradě excelovala slovensko-britská kapela heaven´s shore. nejen že zahráli zajímavý koncert, své vystoupení rozseknuté jakýmsi technickým výpadkem ještě doplnili o pantomimu a bubenickou vsuvku. heaven´s shore hrají soudobou keltskou hudbu s příklonem k popu a hip hopu připomínající americké jars of clay. jejich vystoupení bylo živé, diváctvo dokázali vtáhnout do své hudby, zaujmout i potěšit. další z kapel, zaujímajících na plakátech tučné písmo, byli belgičtí urban trad - výtečný hudební zážitek mixovaný z rockové i taneční rytmiky (viz zpěvákovo lámané "máte rádi disko?"...) a všelikých irských a skotských melodií hraných na flétnu, akordeon, dudy či housle. celkové zklidnění představovali lot lorien z bulharska svými náladovými skladbami charakteristickými lámanou rytmikou a příjemnými zvuky houslí. výtečné písně mluvící o západech slunce, šumění moře a ránech, kdy se vzduchem nese slaná mořská chuť přinesly alespoň na chvíli zcela vzdálená místa. očekávaná hvězda večera natacha atlas předvedla se svou kapelou zpočátku poněkud studené skladby, k určitému zlomu došlo až po výtečném bubenickému sólu kdy se tato popová dáma pustila do tance a kapela poněkud přidala na dynamice. kdo čekal velkolepou šou, byl zřejmě zklamán, ostatní si hodinu a půl dlouhý koncert dosyta užili, neboť zpěv natachi atlas je opravdu okouzlující, sytý a podivně melodický. zlatý hřeb večera obstaral arabský rocker rachid taha. jeho vystoupení bylo živé a energické. tento kouřící mužík s buřinkou dokázal roztančit několikatisícový dav a to díky originálnímu spojení egyptské hudby a západního rocku. inu sobotní den se vskutku vydařil. kdo ví, zda se někdy poštěstí spatřit takovou dvojici umělců jako jsou rachid taha a natacha atlas na jednom, navíc ostravském, pódiu. neděle
ze zahraničních kapel vystoupili carrantuohill z polska - opět soudobá keltská muzika, tentokráte však oživená vystoupením taneční skupiny reelandnia. ke konci vystoupení se repertoár kapely přiklonil spíše k rocku a rock´n´rollu, a vliv keltské hudby spíše polevil. samotné taneční vystoupení bylo výtečné, ale poměrně krátké. a konečně bob geldof & the bobkatz, jež obstaral důstojné zakončení výborného festivalu. vystoupení bobkatz bylo bezprostřední a prožité, hudba se pohybovala na pomezí svérázného rocku a folk-rocku a návštěvnictvo se skvěle bavilo. neustále žvýkající padesátiletý rocker v seriózním sáčku ukázal, že na něm jeho punková minulost zanechala značný vliv, rozmáchlými gesty proplouval kol mikrofonu a s výrazným zpěvem doprovázel kapelu na akustickou kytaru. festivalu jako takovému nelze prakticky nic vytknout. byl připraven velmi pečlivě a všechna vystoupení proběhla hladce. kvalitní byla rovněž propagace - množství materiálu o účinkujících kapelách včetně ukázek jejich tvorby na stažení z internetu. |
© ov-kluby.net
e-mail:: ov-kluby@ov-kluby.net web:: www.ov-kluby.net |